Nebe je pořád fialové

Arghaván odešla z Íránu do Nizozemska, aby za sebou nechala minulost. Jenže vzpomínky si člověk s sebou odveze kamkoli. Mladá žena provozuje v Amsterdamu malý obchod s použitým zbožím, a zatímco zde poznává příběhy cizích lidí, vybavuje si vůně tržišť, hlasy ptáků a stíny hor v rodném Tabrízu. A stále ji pronásledují myšlenky na dětství poznamenané matčiným odchodem a pomalým rozpadem osobnosti milovaného otce, který propadl opiu. Zároveň se usilovně snaží zakořenit v nové zemi.
Postupně se spřátelí s neslyšící tanečnicí Annou, podivínským Johanem, který naslouchá stromům, a zamiluje se do mladého hudebníka Meese. Přesto Arghaván stále hledá odpověď na otázku, co vlastně znamená někam patřit. Je domov místo, člověk, jazyk? Nebo si ho nosíme v sobě?
Sholeh Rezazadeh napsala neobyčejně něžný román o paměti, osamělosti a touze po blízkosti, který okouzluje svou obrazností, jemností a schopností hlavní hrdinky naslouchat světu – lidem, krajině i stromům.