Královské rody proti Hitlerovi

Nacismus byl alternativou královské vlády; nikdy by nemohly existovat bok po boku, jak Hitler dobře věděl.Odstranění německých a rakouských panovníků v roce 1918 umožnilo Hitlerův nástup k moci. Jejich nástupci pak v roce 1945 přispěli k jeho porážce.Role, kterou sehrály panovnické evropské rody v porážce Hitlera, se často přehlíží. Frank Millard ve své knize přibližuje příběhy monarchů a jejich účasti v odporu proti nacismu, které byly potlačeny do pozadí slavnějšími politickými a vojenskými akcemi, jenž stály v centru pozornosti médií.Kniha Královské rody proti Hitlerovi ukazuje, jak hluboce byl princ Ludvík Ferdinand Pruský zapojen do hnutí německého protinacistického odporu. Všímá si osudů Otto von Habsburka, který byl odsouzen k trestu smrti, ale podařilo se mu uprchnout a koordinovat úsilí o osvobození své vlasti, či prince Ruprechta Bavorského, který musel uprchnout před pronásledováním esesáků a jeho žena a děti skončily v koncentračních táborech.Ať už se monarchové nacházeli v zemích Spojenců, schovávali se, byli v koncentračních táborech či vězení, všude se snažili zapojit do boje proti nacismu. Jejich koordinované úsilí bylo sice nenápadné, ale podstatně přispělo k pádu diktátora, zejména díky jejich nesmírné a trvalé morální autoritě.