Muriel vrtá mrtvou hlavu

… V třetí části knihy je pomyslné jádro knihy. Zde František Dryje opouští propracovanost kratších básní první části i osobní, jímavou notu části druhé a pouští se tam, kam se pustili před nim – Karel Šebek, ale i Ivan Diviš či Jan Zábrana: "povoluje" si výrazovou volnost, prostořekost, tvarovou svobodu, není a nechce byt pečlivým architektem básně, ale médiem, skrze něž prochází strhující proud textu. Zde nalezneme i silné aspekty společenské.
Jan Šulc

Muriel

Muriel vrtá mrtvou hlavu
netuším, proč to dělá
když ani nevím, kdo je Muriel
dle jména nejspíš žena, nevím, jak
vypadá, nestará
řekl bych dvacet řičet, víc už ne
je nahá nebo MENE TEKEL?
havran mi říká, že …
anebo nahá, nebo oblečená
v haleně bílé s širokými rukávy
vlasy jí padají do čela, jež mlčky
sklání nad prací, mrtvou
hlavu, aj dozajista mužskou
složenu pod rukama na stole
zdvižený loket, vrtá
nebozezem
poměrně velkým
tesařským nebo carským
už jsem to názvosloví nějak
zapomněl…

no ale, kurva, kdo je Muriel?
budu se muset vrátit
do lesa
v lese je všechno
nebo
skoro

NENÍ

Po ránu trhám
patu z trnu
celý den trnu
není-li to
smrt

když sukni
vyhrne, tak
není!