Stánek našeho srdce hoří

Kdo měl příležitost seznámit se s Josefem Adamcem, zažil, jak mocně dokázala jeho osobnost oslovovat druhého. A kdo něco slyšel o jeho životě, dozvěděl se, jak byl tento osud zvláštní, tak zvláštní, že opravdu stojí za zachování pro budoucí generace. Byl prvním českým knězem před sto lety založené Obce křesťanů, jež začala krátce poté působit i na území Československé republiky, zprvu však v jazyce německém. Teprve vysvěcením Josefa Adamce v roce 1933 v ní začal vykonávat kněžské povolání rodilý mluvčí. Adamec nakonec působil jako pastýř pražského sboru Obce křesťanů přes šedesát let, ale z toho veřejně jen dvaadvacet. Obec křesťanů byla v Čechách třikrát zakázána a on se mohl starat o její příslušníky jen v utajení. Po celou dobu jim byl světlem v temnotách. Když po sametové revoluci začal pracovat veřejně po čtvrté, bylo mu 88 let, ale ve své vůli byl naprosto nezlomený. Po pěti letech – na Velký pátek roku 1995 – zemřel za pozoruhodných okolností v novém domě Obce křesťanů Na Špejcharu 3 v Praze. Ve zpětném pohledu se čím dál jasněji odkrývá pozadí tohoto vzácného života: kříž se sedmi růžemi jako znamení služby, kterou věnoval silám pravého lidského pokroku.