Na českém trhu je ojedinělá svým uspořádáním, obsahem i fotografiemi, tak také i tím, že předkládá především pozitivní pohled na neobvyklou životní situaci, kterou trisomie 21. chromozomu bezesporu je. Je užitečná i svými informacemi o webových stránkách věnujících se této problematice, odkazy na kluby či sdružení rodin s působností po celé České republice.

Předmluvu k českému vydání poskytl známý český psycholog PhDr. Josef Zeman.

Rakušanka Simone Fürnschußová-Hoferová je matkou 3 dětí. Prvním z nich je Valentin. Je neobyčejný tím, že má Downův syndrom. A právě tato skutečnost nakonec podnítila a inspirovala autorku k sepsání knihy o lidech s touto odlišností.

Ústředním tématem je devět rakouských rodin a jejich děti se specifickými potřebami. Sdělují slovem i obrazem jedno: Život je krásný. Navzdory nebo díky jejich dětem s Downovým syndromem? To ať čtenář posoudí sám, protože rodiče i sourozenci těchto dětí zde podávají upřímná svědectví a zažívají krásné, zajímavé, ale také těžké okamžiky.

Kniha podněcuje k zamyšlení, otevírá dveře a poskytuje pohled do světa Downova syndromu. Vypořádává se s tímto nejednoduchým tématem vynikajícím způsobem. Radostné fotografie zachycené ze života, otevřený a přirozený přístup ke genetické zvláštnosti Downova syndromu, nejrůznější rodinné konstelace a jejich způsoby pohledu čtenáře jistě zaujmou. Stejně tak empatické texty autorky Michaely Koenigové a netradiční obrazy umělce Christiana Achse. Ani jednomu nezabránil Downův syndrom v jejich osobní realizaci. Důležitá fakta a úvahy na téma trisomie 21 předkládá psycholožka Alexandra Hoferová v krátkosti za každou kapitolou. Osobní příspěvky lékaře a psychoterapeuta Mudr. Rüdigera Dahlkeho i jeho ženy Margity Dahlkeové, kteří jsou sami rodiče dcery s Downovým syndromem, přinášejí nekonvenční pohled na své životní zkušenosti.

Autorka sama říká: "Mojí motivací je ukázat společnosti zásadně pozitivní, pravdivý obraz o životě lidí s Downovým syndromem, který si čtenáře cele získá; pojem "postižení" odsunout do pozadí, odkrýt klišé, zrušit předsudky a strachy; svěřit nepostiženým nové informace a představy. Aby život našich dětí s Downovým syndromem nebyl šťastný a samozřejmý jen v jejich rodinném kruhu, ale také mimo rodinu, ve světě. Aby byl v první řadě vnímán člověk a ne syndrom! Aby těhotné ženy měly lepší podklad pro rozhodování, pokud budou kofrontovány s diagnózou trisomie 21 a s ní spojenými možnými důsledky. Růžové brýle ponechávám stranou, vážné nebo smutné věci vědomě nevynechávám. Kdo přesto a nebo právě v tom pozná, jak krásný může být život v celé své intenzitě, ten našel opravdový pokoj srdce."