Jakoubek, Marek – Knihkupectví Petrkov

Teorie etnicity

Knihkupectví Petrkov — Thu, 25 Dec 2025 21:33:22 +0000

Kniha Teorie etnicity (čítanka textů) splácí dlouhodobý dluh sociálněvědní i celospolečenské tematizaci etnicity v naší zemi. Ačkoli etnicita patří mezi základní koncepty moderních společenských věd, neměl český čtenář ani více než čtvrtstoletí po otevření hranic stále ještě k dispozici reprezentativní soubor zásadních textů, které pomáhaly formovat diskurs o etnicitě v západním světě. Cílem knihy je tuto situaci změnit a v podobě překladů původních textů čtenářům představit širokou škálu možných teoretických přístupů k etnicitě a spřízněným fenoménům. Pojmy jako etnicita, kultura či multikulturalismus jsou stabilně nedílnou součástí diskusí o situaci současného světa. Porozumění souvislostem vzniku těchto pojmů i způsobům a kontextu jejich různého použití bude přínosem pro každého, kdo se chce v dnešní komplikované situaci globalizovaného světa orientovat. Na ploše přes 700 tiskových stran publikace přináší výbor 24 klíčových textů publikovaných na Západě od poloviny minulého století až po současnost. Zařazené texty byly vybrány tak, aby pokryly základní přístupy (teorie, definice) v rámci tematizace etnicity, resp. ústřední monenty příslušné diskuse. Publikace tak českému čtenáři nabízí seznámení s hlavními liniemi i hranicemi, v nichž se relevantní diskuse o etnicitě většinou odehrávají, a poskytuje solidní základy pro to, abychom s touto debatou srovnali krok. Kde se bere etnicita? Co je etnická skupina? Jak je definována? Je etnicita vrozená nebo získaná? Je možné změnit etnickou příslušnost? Jaký je vztah mezi kulturou, rasou a etnicitou? Co znamená, že etnicita je sociálně konstruovaná? Jaké jsou slabiny primordialismu? Znamená "etnicita" v pracích různých autorů totéž?

Vybrané texty o etnologii, lingvistice a Borgesovi

Knihkupectví Petrkov — Mon, 18 Aug 2025 22:00:00 +0000

Výbor z díla Františka Vrhela (1943-2023), původně zamýšlený jako sborník k životnímu jubileu, nyní vychází jako pocta tomuto doyenovi české iberoamerikanistiky a lingvistické etnologie, kulturnímu antropologovi a legendární postavě pražské Filozofické fakulty. Přináší více než dvě desítky odborných statí, které ve své době nezřídka udržovaly kontakt s vývojem oboru, resp. s ním vedly kritickou diskusi, nebo se staly základními příspěvky k dané problematice, včetně několika textů o díle J. L. Borgese, jehož překládal. Svazek doplňuje autorova revidovaná bibliografie.

Vojvodovo : Etnologie krajanské obce v Bulharsku

Knihkupectví Petrkov — Wed, 30 Jul 2025 06:19:39 +0000

Předmětem této knihy je dnes již neexistující společenství českých evangelíků ve vesnici Vojvodovo v severozápadním Bulharsku. Tato obec byla založena v roce 1900 asi dvaceti rodinami, které z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy opustily českou vesnici Svatá Helena v Banátu. Ve Vojvodovu se pak v letech 1900- 1950 utvářelo a vzkvétalo specifické společenství, charakteristické relativním ekonomickým blahobytem a vypjatou protestantskou morálkou, které se v mnoha ohledech odlišovalo od bulharského okolí. Byla to nejen odlišná architektura, efektivní hospodářské postupy, pečlivě udržovaná čistota veřejných prostor, ale také náboženská horlivost, morální bezúhonost, píle a pracovitost či proslulá zpěvnost vojvodských obyvatel, což vysloužilo Vojvodovu široko daleko pověst vzorové obce. Stabilní populační růst a nedostatek půdy sice během první poloviny 20. století vyvolal dvě vystěhovalecké vlny, přesto však Vojvodovo coby česká obec, existovalo až do konce 2. světové války.

Vojvodovo : kus česko-bulharské historie

Knihkupectví Petrkov — Wed, 30 Jul 2025 06:12:17 +0000

Vojvodovo, obec v severozápadním Bulharsku, ležící 16 km od dunajského přístavního města Orjachova, bývalo jedinou českou obcí v této zemi. Založeno bylo roku 1900 přesídlenci z jiné české vesnice, Svaté Heleny, nacházející se v dnes rumunské části Banátu. Historie Vojvodova jako české obce nebyla dlouhá – skončila po druhé světové válce, kdy jej v rámci akce "návratu krajanů do vlasti" naprostá převaha jeho českých obyvatel opustila a přesídlila do ČSR, do několika obcí pohraničního regionu jižní Moravy, kde řada z nich dodnes žije. Místní legenda praví, že Čechy pozval do Bulharska sám bulharský car Ferdinand, aby okolním vesničanům ukázali, jak se obdělává zem, jak vypadají moderní způsoby zemědělské výroby, obecně řečeno, jak se hospodaří.
Ať již je tato legenda pravdivá či nikoli, obyvatelé Vojvodova žili tak, jakoby se Ferdinandově pozvání snažili dostát – v letech, kdy Vojvodovo obývali Češi, bylo obcí k pohledání, nejen v regionu, ale i v rámci celého Bulharska bylo dáváno za následováníhodný příklad. Obec byla široko daleko pověstná pořádkem a čistotou, jak vsi samotné, tak jejích obyvatel. Ti pak byli proslulí svou pracovitostí a puritánskou morálkou, v širokém okolí známí jako vynikající zemědělci, ale i skvělí chovatelé koní a velcí trhovci.

Vojvodovo : historie, obyvatelstvo, migrace

Knihkupectví Petrkov — Wed, 30 Jul 2025 06:00:25 +0000

Kniha je již čtvrtou monografií v řadě věnovanou této pozoruhodné obci. Od předchozích publikací se tato kniha liší tím, že prezentuje obecně řečeno jiný pohled na danou obec a její obyvatele, než jaké jsou v rámci vojvodovských zkoumání v současnosti dostupné či běžné.
V jednotlivých kapitolách jsou tak prezentovány doposud neznámé informace o řadě událostí (např. rozpad metodistického sboru), osobností (J. Findeis, M. Roháček) či etap (poválečná migrace do ČSR) vojvodovské historie, ke slovu se dostávají skupiny, jejichž hlas – ač tvořily součást vojvodovských dějin – doposud nebylo slyšet (vojvodovští Bulhaři, potomci smíšených párů), případně se též některá (domněle) známá témata (např. správa věcí veřejných, resp. vztah náboženství a "politiky") prezentují v nových perspektivách a souvislostech.
Obecně řečeno, tento nový knižní přírůstek k vojvodovským bádáním se pokouší doplnit, zpřesnit či případně i korigovat zjištění, s nimiž se čtenáři mohli seznámit v předchozích publikacích.

Vojvodovo: identity, tradice a výzkum

Knihkupectví Petrkov — Wed, 30 Jul 2025 05:32:32 +0000

Hlavním tématem knihy Vojvodovo: identity, tradice a výzkum je Vojvodovo, česká obec v severozápadním Bulharsku, založená roku 1900 asi dvaceti evangelickými rodinami z české vsi Svatá Helena v (dnes rumunské části) Banátu, které Svatou Helenu opustily z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy. I přes několik válečných konfliktů, jichž se Bulharsko v prvních dekádách dvacátého století účastnilo, Vojvodovo hospodářsky prosperovalo a počet obyvatel utěšeně vzrůstal. Hospodářská prosperita, založená takřka výhradně na zemědělství, však po určité době narazila na nedostatek půdy, a tak v roce 1928 obec opustila část obyvatel, která přesídlila do Argentiny. K novému přelidnění obce došlo ještě jednou v letech 1934/1935, kdy část Vojvodovčanů odešla do turecké vsi Belinci v severovýchodním Bulharsku. Historie českého osídlení Vojvodova, stejně jako Belinců, pak v zásadě končí v letech 1949-1950, kdy naprostá většina jejich českých obyvatel, v počtu zhruba 700 osob (200 rodin), tyto vsi v rámci poválečných a na základě mezistátních dohod realizovaných migračních procesů opustila a přesídlila do ČSR, kde se usadila v několika obcích v regionu jižní Moravy. Po celou dobu své existence bylo Vojvodovo proslulé náboženskou horlivostí svých obyvatel, stejně jako příkladností jejich hospodářských postupů a správy obecních záležitostí, jichž si cenilo jak místní bulharské obyvatelstvo, tak i bulharská státní správa, která Vojvodovo ústy svého ministra prohlásila za obec vzorovou. Toto renomé si Vojvodovo v bulharském regionálním kontextu, jakož i v souvislostech bulharského akademického diskursu, udrželo až dodnes.

V Bulharsku nám s hrdostí říkali ,Češi‘, tady s pohrdáním ,Bulhaři

Knihkupectví Petrkov — Wed, 30 Jul 2025 00:12:24 +0000

Publikace je dalším příspěvkem ke studiu dějin Vojvodova – jediné české vesnice v Bulharsku. Ta byla založena v severozápadní části země roku 1900 přesídlenci z jiné české krajanské obce – Svaté Heleny v rumunském Banátu. V nové zemi se díky píli a úsilí místní české komunity z Vojvodova záhy stala vzorová obec, dávaná místními i celostátními autoritami okolnímu obyvatelstvu za následováníhodný vzor. O světské úspěchy ale Vojvodovčané nestáli, oč usilovali, bylo žít pravým křesťanským životem na biblickém základu, "pod praporem víry, pod křídly Boha"; cílem jim byl nikoli obdiv lidí, ale – díky bohabojnému životu snad zasloužená – Boží přízeň. "České" dějiny Vojvodova skončily po pouhém půlstoletí, kdy jeho obyvatelé po druhé světové válce vyslyšeli výzvy československé vlády a přesídlili zpět do své staré vlasti, kde se usadili v několika obcích jižní Moravy. Na rozdíl od předchozích publikací, které se věnovaly především životu obyvatel Vojvodova na bulharské půdě, tedy mezi lety 1900-1950, rozšiřuje práce "V Bulharsku nám s hrdostí říkali ,Češi‘, tady s pohrdáním ,Bulhaři‘ " (Obyvatelé Vojvodova v Bulharsku a na jižní Moravě) badatelský zájem také na situaci okolo přesídlení Vojvodovčanů do ČSR a jejich – po řadu dlouhých let velmi nesnadný – život v řadě novoosídleneckých obcí jižní Moravy, kde poslední vojvodovští rodáci a jejich potomci žijí dodnes.

Češi a Slováci v Bulharsku

Knihkupectví Petrkov — Tue, 29 Jul 2025 23:40:15 +0000

S počátkem roku 1993 se na mapě Evropy objevily samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika. Vznikly dvě nové země a s nimi i jejich vlastní krajanské agendy. Každý z těchto států se začal věnovat svým krajanům zvlášť a badatelé je v tom následovali – Slováci se zabývají Slováky a Češi Čechy. Publikace česko-bulharského autorského tandemu Marka Jakoubka a Vladimira Penčeva Češi a Slováci v Bulharsku. Příspěvky ke studiu české, slovenské a československé krajanské přítomnosti v bulharských zemích jde programově proti tomuto trendu a snaží se o rehabilitaci společné československé badatelské perspektivy; zabývá se jak "bulharskými" Čechy, tak i Slováky a mimo jiné ukazuje, že v řadě případů jejich vlastní krajanské organizace rozpad soustátí ignorovaly a nadále setrvávají na společných československých pozicích.
Jednotlivé kapitoly knihy se kromě svých autorů liší jak svými metodologickými východisky, tak i širším paradigmatickým zázemím. Úvodní kapitola, věnovaná "české invazi" do osvobozeného Bulharska, je dominantně rekapitulačním historickým příspěvkem, který čtenáře seznamuje s hlavními konturami české přítomnosti v zemi po Osvobození. Druhá kapitola přináší komentovanou edici textu neznámého krajana, zabývajícího se ve značném detailu přehledem působení Čechů v Bulharsku z perspektivy přímého účastníka. Kapitola třetí, hledající odpověď na otázku po charakteru slovenské krajanské komunity v Bulharsku, kombinuje historické přístupy s metodami etnologickými a předkládá typologizaci slovenské komunity v zemi v různých etapách její existence od Osvobození až do současnosti. Čtvrtou kapitolu tvoří edice textu z roku 1932, jehož jednotlivé sekce ukazují situaci v pobočkách klíčové krajanské organizace v zemi, Československého národního domu "T. G. Masaryka", potažmo v krajanských komunitách v Sofii, Brašljanici, Gorné Mitropoli, Mrtvici (Podemu), Vojvodovu a Ruse. Kapitola pátá se zabývá fenoménem (vděčné) paměti na bulharské Čechy, kteří byli "zosobněni" v názvech ulic, škol či hor, a představuje neotřelý exkurz do oblasti vzpomínkové oikonymie. Závěrečná kapitola pak přináší přepis rukopisu "Čechoslováci v Bulharsku" z roku 1950 z pera někdejšího předsedy Československého národního domu "T. G. M." Josefa Šercla.
Kromě prezentace samotných nových zjištění a závěrů jednotlivých dílčích kapitol je cílem autorů připomenout dnes již víceméně opuštěnou československou kontextualizaci uvedených dvou skupin a ukázat, že pojednávat české a slovenské krajany v Bulharsku v rámci sdíleného rámce je i nadále jedním z nejen možných, ale i nosných přístupů.

Antropologie a etnicita: fakta, mýty a kognice

Knihkupectví Petrkov — Tue, 29 Jul 2025 20:29:03 +0000

Marek Jakoubek ve své intelektuálně provokativní knize nabízí kritický pohled na slavnou publikaci Fredrika Bartha Ethnic Groups and Boundaries, která je považována za jednu z klíčových zakladatelských prací v oblasti studia etnicity. Úspěch a zásadní pozici Barthovy práce chápe Jakoubek jako badatelskou otázku a ptá se po příčinách tohoto renomé. Ukazuje, že za věhlasem tohoto díla nemusí stát ani tolik originalita jeho teorie (která ani zdaleka originální ani průkopnická nebyla), jako spíše to, jak zdařile se Barthovi podařilo o zlomovosti a průkopnictví své práce přesvědčit čtenáře.
Jakoubek analyzuje a odhaluje důvody, proč Barthův model etnických skupin dosáhl takového ohlasu, až postupně zastínil prakticky všechny dřívější práce. V originální perspektivě obrací pozornost k lidskému kognitivnímu aparátu, a především ke kognitivní dispozici označované R. Brubakerem jako "groupismus" – tendenci k recepci, resp. konceptualizaci sociálního světa jako sestávajícího z ohraničených skupin. V tomto kontextu ukazuje, že právě zjevná rezonance mezi touto kognitivní dispozicí a samotným základem Barthova modelu – hranicemi vymezenou etnickou skupinou – může být výrazným důvodem, proč se jeho teorie setkala s tak širokým a vřelým přijetím.
Antropologie a etnicita: fakta, mýty a kognice vede čtenáře k zamyšlení nad tím, jaké jsou důvody toho, že přikládáme Barthovým závěrům takovou váhu a proč byly v průběhu času jiné pohledy opuštěny. Tato kniha je příležitostí pro ty, kdo chtějí k tradičním antropologickým konceptům přistoupit kriticky, a zve k novému porozumění etnicitě, které přesahuje tradovaná vysvětlení a zažité mýty.