Architektura na červeném seznamu / normální je nebourat

V čase, kdy závratnou rychlostí mizí kvalitní příklady architektury poválečného období, jsou téma opětovného využívání ohrožených staveb či otázka, zda a kdy přistupovat k demolicím, dosud diskutovány zejména ve veřejném prostoru. Publikace mapující konkrétní zanikající objekty nabízí příležitost k ukotvení problematiky na nezávislé akademické půdě. Jedná se o první knihu souborně se věnující zanikajícím stavbám z tohoto období. Její autoři si kladou za cíl popsat mechanismy zániku a otevřít diskuzi o vlivu zanedbané údržby nebo dílčích úprav na postupné rozmělňování hodnot a degradaci architektonického díla v průběhu jeho užívání. Právě tento plíživý proces mnohdy končí demolicí. Způsob, jakým se k "mladé" architektuře a nedávné minulosti jako společnost vztahujeme navíc vytváří základ toho, jak s ní budeme nakládat a zda budeme schopni v budoucnu překonat její limity nebo zhodnotit přehlížený potenciál. Případ obchodního domu Ještěd v Liberci (stejně jako mizejících živočišných druhů) totiž ukazuje, že hodnot, které denně míjíme, si často začneme vážit až v okamžiku jejich zániku.