Doufám, doku dýchám… osudy pěti žen, které přežily holocaust

Příběhy pěti žen, kterým osud přichystal nejkrutější životní zážitky. Mají společného jmenovatele – přežily nacistickou genocidu, ztratily nejbližší příbuzné. Vzpomínek na prožitá utrpení se nezbavily nikdy, ale až v pozdním věku byly schopny vypovídat o svém osudu i do těch nejcitlivějších detailů, stále s neskrývaným citovým vypětím. Uspořádání příběhů bylo podřízeno jednotnému kompozičnímu záměru: sledovat co největší autentičnost a konkrétnost vzpomínek, odvíjejících se od doby šťastného rodinného života mladých dívek, vlastně ještě dětí, a mladé matky, k pokořující krutosti při zařazení do „podřadné rasy“, prožitky nejistoty, ohrožení, následné deportace do neznámého a nepřátelského prostředí v těžko pochopitelném labyrintu koncentračních táborů i, duševní a fyzické utrpení s neustálou hrozbou smrti. Osvobození a další životní peripetie v sobě nesou nejen individuální, ale celospolečenský charakter následných roků. —–Osudy žen, které se dopustily zločinu „neárijského“ původu, jak je zachytila Věra Vlčková, se velmi čestně zapíší do dnes už rozsáhlé literatury o Holocaustu. Autorka ponechala všechny výpovědi, tak jak je slyšela, nevylepšované, neuhlazované. Výsledek je syrové svědectví, které má punc autenticity a čtenářský dopad víc ohromující, než kdyby se Věra Vlčková uchýlila k literárním trikům. Kniha víc než pozoruhodná. Každému, kdo ji přečte, uvízne nadlouho v paměti.Josef Škvorecký