Freudové

Sigmund Freud v roce 1936 napsal spisovateli Arnoldu Zweigovi: „Kdo se stane životopiscem, ten se zavazuje ke lži, zatajování, pokrytectví, přikrašlování, neboť biografická pravda není k mání, a i kdyby byla, nedala by se použít.“ Tuto jeho averzi k líčení soukromí převzali téměř všichni Freudovi životopisci, nikoliv však autorka této biografie. Eva Weissweilerová zachycuje i to, co Freud sám nazýval „rodinným románem“, například psychoanalytikovu fanatickou nenávist k pěti sestrám jako možný kořen jeho podivného názoru, že ženy na rozdíl od mužů nemají žádné „nad-já“. Eva Weissweilerová se pokouší tento nedostatek informací odstranit. Zkoumá roli Sigmunda Freuda jako bratra, otce, dědečka, strýce a manžela; osoby, které se dosud v literatuře vyskytovaly jen v poznámkách pod čarou, nechává promluvit vlastním hlasem. Z jeho šesti dětí bývá většinou zmiňována pouze Anna, strážkyně grálu. Weissweilerová oživuje i ostatní – Mathildu, Martina, Olivera a Ernsta i manželku Martu. Přitom čerpá z četných neuveřejněných dopisů, archivovaných v Londýně, Washingtonu a Jeruzalémě, a kriticky i citlivě je interpretuje. Výsledkem je napínavá, ale také tragická rodinná historie, sahající od časů gründerských přes obě světové války až po současnost.