Jak jsme prožívali první světovou válku

První světová válka vykolejila život milionů lidí. Šokovala množstvím padlých a dotud nepoznanými hrůzami na bojištích i dlouhodobým strádáním v zázemí, bídou, hladem i politickou persekucí. Rychle pohřbila iluze o věku vrcholné civilizace, pokroku a humanity, s nimiž sebevědomé lidstvo vstupovalo do 20. století, a naopak vyvolala barbarství a temné síly. Tvrdě poznamenala i český národ: vyžádala si od něho tisíce obětí za cizí věc, ale zároveň mu přinesla naději na úspěšné završení jeho mnohaletého zápasu za politickou a státní suverenitu.
Ani uprostřed válečných poměrů se v českém zápolí nezastavil každodenní život, sestávající z pravidelných, všedních činností, soukromých starostí i radostí, osobních citových prožitků a vzplanutí. Jako dříve chodili lidé do zaměstnání či do škol, starali se o rodiny i domácnosti, navštěvovali divadelní představení, koncerty a výstavy, četli nejrůznější literární díla, jezdili na prázdninové letní byty. Zdánlivě normální život ovšem plynul ve stínu povolávacích rozkazů a zásobovacích problémů, ale také pod dojmem šeptaných zpráv o úspěších československého zahraničního odboje. A právě tuto českou (a specificky pražskou) válečnou každodennost autenticky a plasticky zpřítomňuje memoárové dílo Marie Strettiové Jak jsme prožívali první světovou válku, jež se po pětasedmdesáti letech od svého vzniku konečně dočkalo knižního vydání.