Kočkování aneb Proč ještě zpívat (vyprávění z let 2019-2022)

„Co teď? O čem mám zpívat, když o pár set kilometrů na východ bombardují paneláky, a dokonce i porodnice? Mezi zbraněmi mlčí múzy, vzpomněl jsem si. Jenže my jsme ještě pořád v zázemí a úlohou kultury je pomoci nám, abychom nezešíleli strachem, neotupěli lhostejností a vůbec nezblbli. Abychom byli dostatečně vnímaví a citliví k sobě i k lidem, kteří nás potřebují, a nemysleli jen na svoje pohodlí,“ píše se v jednom z textů Jana Buriana shromážděných v této knize, která navazuje na předchozí čtyři knižní vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas – tedy Přízrak v nákupním středisku (2009), Přímluva za dnešní dobu (2013), Kocouří pohled (2016) a Vichřice a bubliny (2019). Za pouhé tři roky se toho stalo ažaž a dvě kroniky z let 2020 a 2021 se logicky točí kolem pandemie a života v ní. Při čtení se ale octneme i na mnoha dalších místech u nás doma i ve světě, prožijeme autorovy sedmdesátiny a poznáme řadu zajímavých lidí. Fejeton z března 2022 je věnován Ukrajině a odpovídá mimo jiné i na otázku v úvodu tohoto odstavce: „Je pořád o čem zpívat, přestože to teď jde těžko a není to tak samozřejmé, jako když se u sousedů nic neděje. Když jsem si v Jihlavě po koncertě uklízel svoje věci, přišel ke mně jeden divák a tiše pravil: ,Díky, je mi líp.‘ ,Mně taky,‘ přiznal jsem, nasedl jsem do auta a pustil si zprávy.“