Mám právo se zničit

Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z "podivných románů", které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a společensky tabuizovaných témat a vyjadřuje pocity současných Korejců, osamělých a izolovaných uprostřed uspěchaného, soupeřícího davu, kteří trpí odcizením spojeným se sebevražedným nutkáním. Románové já, které svým způsobem naplňuje právo lidí na sebedestrukci tím, že jim za úplatu pomáhá odejít z tohoto světa, jako by předjímalo vznik sebevražedných stránek v korejském kyberprostoru, kde se sdružují váhající jedinci, hlavně mládež, vzájemně v sobě podporují sentimentální touhu po smrti a sbírají odvahu ke společnému činu.

Jihokorejský prozaik Kim Jongha (*1968) se narodil v odlehlé provincii Kangwondo v rodině vojáka. Kvůli otcově službě prožil dětství na různých místech Koreje a teprve na začátku osmdesátých let dvacátého století se rodina nastálo usadila v hlavním městě Soulu. Vystudoval management na prestižní univerzitě Yonsei. Pozornost čtenářů i kritiky přitáhl už jeho první román Mám právo se zničit, který získal ocenění nakladatelského domu Munhakdongne. Těžiště jeho tvorby spočívá především v románech, mezi které patří i Říše světla (česky Argo, 2013). Během své dosavadní kariéry získal prakticky všechna významná korejská literární ocenění a jeho díla byla adaptována pro film, televizi, divadlo i muzikál. V současnosti žije se svou manželkou v jihokorejském Pusanu.

Vydání knihy podpořil Ústav pro překlad korejské literatury LTI Korea.