Matka měla ráda třešně

Paměti penzisty (začátečníka). Odpočítávání měsíců od smrti matky… Budování knihovny poslední vůle…
Prodlévání u náhrobků básníků…
A pomyslně i u náhrobku vlastního:
Ať nic nepřipomíná, kým jsem byl.
Dynkova nezaměnitelná, laserově přesná básnická řeč snoubí strohou dokumentárnost s láskyplnými gesty.
Jako když na černou hlínu padají třešňové květy.