Mezinárodní investiční právo v kontextu Evropské unie

Evropská unie představuje jednoho z největších vývozců a příjemců zahraničních investic. S ohledem na toto postavení byl rok 2009, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která zařadila přímé zahraniční investice do společné obchodní politiky ve výlučné pravomoci Unie, počátkem vzniku nového významného globálního aktéra v tvorbě investičních politik a mezinárodního investičního práva. Zahájení vyjednávání se Spojenými státy americkými o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) o čtyři roky později vyvolalo neočekávaný kritický zájem veřejnosti, což přivedlo EU k přehodnocení jejího přístupu a osvojení si tématu reformy systému investiční ochrany, který v poslední dekádě čelí rostoucí krizi legitimity.Třináct let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost lze konstatovat, že společná investiční politika dospívá a mění systém mezinárodního investičního práva. Současně ale v mnoha ohledech nabízí stále více otázek než odpovědí.Publikace uvádí čtenáře do problematiky mezinárodního investičního práva a následně do specifického kontextu EU. Zaměřuje se tak na nejnovější vývoj fenoménu vlivu EU a evropského práva na mezinárodní investiční právo. Současně poskytuje ucelený přehled unijního přístupu k ochraně investic i stavu vyjednávání se třetími zeměmi, a to včetně v roce 2020 dokončeného vyjednávání o první části kontroverzní Komplexní dohody o investicích mezi EU a Čínou, probíhající modernizace Dohody k Energetické chartě, unijních snah o vytvoření mnohostranného investičního soudu nebo situace kolem investiční ochrany v pobrexitových vztazích mezi EU a Spojeným královstvím.Stranou nezůstávají ani po celé Unii rychle se rozvíjející mechanismy pro prověřování zahraničních investic. Pozornost je věnována i v návaznosti na tento trend přijatému českému zákonu č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, který má potenciál významným způsobem ovlivnit investiční prostředí v České republice.