Mít křídla nestačí – Jak jsme učili divoké kachny létat

Dům u kanadského města Calgary na úpatí Skalistých hor. Jezero, kam se slétají divoké kachny. Dvě kachny Coffee a Cream neboli Káva a Smetana, což na ně přesně sedělo. Malá holka Adrianne, máma a táta. To je místo děje a protagonisté příběhu o soužití s kachnami, které se do rodiny s kachní samozřejmostí a elegancí přidružily. Dcerka si je oblíbila a trávila s nimi každou volnou chvilku. Cvičila je, krmila, hrála si s nimi… Ale nebylo to vždy jednoduché. „Občas se domáhaly jídla i v netypických hodinách, jako jsou třeba tři hodiny nad ránem, kdy svým zoufalým pokřikem apelovaly na naši bezcitnost a bylo zřejmé, že do snídaně nevydrží a definitivně pojdou, neboť jsme jim k večeři dali málo.“ A postupně se vše dramatizovalo, přišla pravá kanadská zima, kachny neodletěly za teplem a vysvobodit je ze zmrzlého jezera, kde uvízly, vyžadovalo kus odvahy. Když se člověku podaří zachránit zvířata ze situace, kdy je jejich život takříkajíc na vlásku, přinese to nevyhnutelně úžasný pocit z dobře vykonaného činu. Co se však stane, když se ze zachráněných nakonec vyklubou mediální hvězdy? Je možné, aby lidé stáli frontu na lístky, jen aby mohli vidět obyčejné kachny? Je možné, aby kachny žily v blahobytu a slávě jen proto, že se jim podařilo přežít vlastní smrt? Příběh Coffee a Cream má na všechny tyhle otázky odpověď.