O zachování dobrého zdraví

Zdravovědný spis O zachování dobrého zdraví (De conservanda valetudine) z roku 1576 je dílem severoněmeckého šlechtice, politika, humanisty a mecenáše Heinricha Rantzaua (Rantzovia, 1526-1598), autora řady děl a muže s hlubokým zájmem o vědy, jenž se přátelil s významnými učenci své doby, mj. s dánským astronomem Tychonem Brahe. Svou záhy proslavenou, opakovaně vydávanou a překládanou zdravovědu sepsal původně pro své syny jako prakticky zaměřený návod, v němž kladl důraz na vlastní zkušenost. Pozoruhodným způsobem zde poodhaluje nejen stav a povahu lékařské vědy raného novověku, ale též intimní aspekty tehdejšího každodenního života. České vydání spisu z roku 1587 je dílem lékaře a profesora pražské Karlovy univerzity Adama Hubera z Riesenpachu (1545-1616), překladatele, jenž o necelé desetiletí později připravil také nový, rozšířený překlad slavného Mattioliho herbáře, vybavený mnohojazyčnými rejstříky. Zejména pro své zásluhy na formování odborného českého jazyka byl Huber obrozenci oslavován jako "Melanchthon naší vlasti". Nová edice Huberova překladu se snaží napravit nedostatky předchozích vydání z 18. a 20. století. Rantzauův text zde vůbec poprvé vychází spolu s podrobnými komentáři a vysvětlivkami, jeho celkovému zasazení v rámci dobové lékařské literatury, jakož i osobě autora i překladatele je věnována úvodní studie. Ta mimo jiné zkoumá vliv paracelsiánství a renesančních myšlenkových vlivů v díle samotném i v odlišně laděné české předmluvě od Adama Hubera.