Pojednání o lidském myšlení III.

Opět přikročujeme k Pojednání o lidském myšlení. Jedinou cestou k ucelenější představě o funkčním modelu mysli je cesta testování našich dosavadních závěrů. Zároveň, domníváme se, zaplníme dosud prázdná místa, kterým jsme se vyhýbali. Jsou jimi především takové díry ve funkčním modelu mysli, jakými jsou emoce, motivace, nebo pojem vědomí a nevědomí a některé další, které neustále atakují naší mysl. Domníváme se, že když se nám podaří charakterizovat tato prázdná místa ve funkčním modelu mysli tak, že vše bude koherentní s předcházejícími domněnkami, pak model odolá testům na něj kladeným. Nejde nám tedy o testy empirické, nebo snad dokonce experimentální. Takovéto testy přináleží jako nástroj vědám. Filosofie nedisponuje těmito nástroji k obrábění myšlenek, proto jediným pro ni testujícím prostředkem je samotné lidské myšlení. K tomu se odhodláváme a vypravujeme na zkušební cestu. Celkový nárys jsme se již snažili podat v předchozích Pojednáních a nyní se vypravujeme do míst, jež jsme dosud míjeli, ne snad proto, že bychom netušili jejich obtížnost (a snad i naší teoretickou nedovybavenost), ale spíše z toho důvodu, že je bylo možné odsunout stranou a vydávat se po hlavní linii našich úvah. Ty byly a jsou námi upřednostňovány a nevyhneme se jim ani nyní. Je jimi samotné lidské myšlení a jeho pohyby.