Politika klanové myšlení – Skupinový instinkt a osud národů

Člověk je tvor společenský. Máme potřebu někam patřit. Nejdůležitějšími skupinovými identitami, za které se zabíjí a umírá, jsou na mnoha místech světa identity etnické, náboženské, sektářské nebo klanové. Nicméně Amerika má sklon vnímat svět jako množství národních států, které vedou velké ideologické bitvy, například mezi kapitalismem a komunismem, demokracií a autoritářstvím nebo „svobodným světem“ a „osou zla“. Proto jsme často pozoruhodně nevšímaví k důležité roli kmenové politiky. Čas a tato naše nevědomost již nepříznivě poznamenala americkou zahraniční politiku.Během války ve Vietnamu jsme pohlíželi na veškeré dění omezujícími klapkami studené války a vůbec jsme nepochopili, že vietnamští „kapitalisté“ patřili k nenáviděné čínské menšině. Každý náš krok, který měl bránit volný trh, obracel vietnamský lid proti nám. V Iráku jsme překvapivě snadno odmítli věnovat pozornost zášti mezi sunnity a šíity.Chceme-li vést správnou zahraniční politiku, nechceme-li být opakovaně zaskočeni nebo bojovat ve válkách, které nelze vyhrát, musí se Spojené státy začít věnovat otázkám politického klanového myšlení v zahraničí.Stejně jako byli tvůrci zahraniční politiky Washingtonu slepí k síle klanové politiky mimo USA, tak americké elity přehlížely také skupinové identity podstatné pro život obyčejných Američanů a rozdělující Spojené státy.Jak ukázal neočekávaný vzestup Donalda Trumpa, politika identit zaplavila americkou pravici i americkou levici obzvláště nebezpečným, rasově zatížený způsobem. V dnešní Americe se každá skupina cítí ohrožena – bílí i černí, Latinoameričané i Asiaté, muži i ženy, liberálové i konzervativci atd. Je tu všudypřítomný pocit skupinové perzekuce a diskriminace. U levice to vede ke stále radikálnější a vylučovací rétorice o privilegiích a kulturním přivlastňování. V pravici situace vyvolává znepokojivý vzestup xenofobie a bílého nacionalismu.Amy Chua svým charakteristicky přesvědčivým stylem ukazuje, že Spojené státy musí znovu objevit svou národní identitu prostupující napříč politickými klany. Není třeba vyzdvihovat další falešná hesla o jednotě, které jsou pouze jinou formou rozdělování. Nastal čas pro náročnější sjednocení, které bude uznávat stávající skupinové odlišnosti a bude bojovat se zakořeněnými projevy nerovnosti, která nás rozděluje.