Polské poučení z pražského jara

Tři studie založené na odlišné pramenné základně zprostředkovávají vhled do různých prostředí politického života a myšlení polských dramatických let 1968-1989. První se opírá o texty polské opozice, zejména Adama Michnika a Jacka Kuroně, v nichž se tematika pražského jara a srpnové okupace objevuje vždy s novou naléhavostí v různých peripetiích polského vývoje 70. a 80. let. Druhá studie je založena na politických denících šéfredaktora stranického týdeníku Polityka, člena ÚV PSDS a od roku 1981 místopředsedy vlády Mieczysława F. Rakowského, které si vedl od roku 1958 a zaznamenával získané informace a své postřehy a názory a které v letech 1999-2005 vydalo v deseti svazcích varšavské nakladatelství Iskry. Třetí studie analyzuje deníky dalšího muže mocenského centra, Józefa Tejchmy, po celá sedmdesátá léta tajemníka ÚV, člena politbyra, ministra kultury později ministra školství. Své nepravidelné glosy nesouhlasu a bezmoci si do deníku zapisoval od konce roku 1970. Také Tejchmovy deníky vyšly tiskem v letech 1991-2002. Průzkum těchto pramenů potvrdil, že nápadně vysoký výskyt zmínek o Československu nebyl projevem o dění v sousední zemi, ale v naprosté většině vystupuje jako modelové schéma reformní pokus – intervence, které zaměstnávalo polské intelektuály v opozici i v mocenských strukturách.