Ta hladová věc v mých snech

BYL BY TO DOBRÝ FILM. KDYBY SE TO NEDĚLO DOOPRAVDY…

Na Dušičky roku 1990 Československá televize odvysílala dokument Na prahu neznáma, ve kterém se čtveřice expertů na nadpřirozeno pokusila navázat kontakt se záhrobím. Místo neškodné zábavy se však diváci stali svědky nevysvětlitelného úmrtí v přímém přenosu.

O pětatřicet let později režisér pořadu Kvido Kšír poprvé souhlasí s poskytnutím interview. Zástupce obskurního časopisu Fraktura ho najde ve zchátralé barabizně se zatemněnými okny, což by bylo depresivní, i kdyby si stařec záhy nestrčil do pusy hlaveň brokovnice.

Dotyčný redaktor zjišťuje, že při incidentu mimoděk narazil na stopu jediné dochované nahrávky osudné relace. Kupodivu vede do jeho rodiště – městečka Katův Hrob. S tím je ale něco v nepořádku. Na náměstí stojí videopůjčovna, v kině promítají seriál Magnum a všem se zdají sny plné krve, očí a filmových pásů.

Možná že se účinkující kdysi opravdu s něčím spojili. A možná že ono to teď mění náš svět. Problém je, že všechno, co to zná, jsou černobílé horory a osmdesátková kinematografie…

Tenkrát v Hollywoodu říznuté H. P. Lovecraftem a Noční můrou v Elm Street. Horor pro filmové maniaky, který v kině neuvidíte.