Třetí cesta

S tvorbou Josefa Holcmana jsem se poprvé seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel. Předpoklad se splnil, jeho texty se dají přirovnat k tryskání gejzíru: jsou sdělované jedním dechem a uchopitelné pouze v závratném letu. Polyfonní Holcmanovština. Dobrý čtenář ji vychutná, až když slovotrysk zmlkne a zčeřená hladina nabízí čím dál jasnější pohled kamsi ke dnu. A ode dna opět letem vzhůru.Poslední knížka přináší kromě zmíněné Holcmanovštiny i něco navíc. Josef ji ozvláštnil třemi samorostlými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Pavlištíkem (etnografem) a Miroslavem Zikmundem (cestovatelem). Vydal se s nimi na vyjížďku sledující Vlárskou dráhu a její okolí, přičemž většinu času netráví ve vagonu, ale na voze taženém koňmi. Tak je to i s „mapováním“ oné původní cesty, ta brzy ztrácí na důležitosti. Jsme vtaženi do setkávání s osobnostmi, co mají nebo měly k tomu koutu Moravy popřípadě k Josefovi nějak blízko (Skácel, Komenský, Volavý, Oliva, Pitínský, Polívka, Pivečka atd.). Do dění totiž navíc vstupuje Anděl, který je personifikací autorovy paměti. Vznáší se nad poutníky a umožňuje obohacovat prostý děj a autentické myšlenky jejich přesahem či přímo úlety k fantazii. Třetí cesta. Vyzývavý titul, řádky nabité energií. Antonín Bajaja