Trojí tvář Váchánu

Monografie pojednává o etnicko-jazykové skupině Váchánců, žijících v oblasti pamírsko-hindukušského horského uzlu na území Afghánistánu, Tádžikistánu a Pákistánu. Důsledkem soupeření Ruska a Velké Británie v průběhu 19. století v rámci tzv. Velké hry (Great Game), byla nucena koncem 19. století část do té doby homogenního etnika opustit rodný Váchánský koridor, načež se Váchánci ocitli na území později diametrálně odlišně se vyvíjejících státních útvarů. Předmětem práce je komplexní analýza proměny materiální i duchovní kultury etnické skupiny, respektive etnicko-jazykových skupin Váchánců žijících na území Afghánistánu, Tádžikistánu a Pákistánu s akcentem na jejich současný stav. Velmi důležitou součástí je vizuální kontext, který prostřednictvím vyobrazení a fotografií prezentuje signifikantní znaky spjaté s každodenním životem Váchánců. Primárním cílem práce je rozkrytí materiálních i duchovních fenoménů, které úzce souvisí s každodenním životem, historicko-politickými souvislostmi, socio-ekonomickou situací, ší'itským ismá'ílitským náboženstvím, s nimiž jsou konfrontováni příslušníci jednotlivých skupin Váchánců. Jakožto nejvhodnější instrument k výše vytyčenému cíli se jednoznačně jeví komparativní metoda, reflektující smysluplnou kombinaci synchronního a diachronního přístupu, stojící na autorských terénních výzkumech v oblasti pamírsko-hindukušského uzlu, podpořená prostudováním relevantních zdrojů.