Vrabec v hrsti

Málokdy se setkáváme s dílem, u něhož je tak velký nepoměr mezi jeho významem a obecnou známostí. A právě dílo Ilse Aichingerové je touto výjimkou. Náš výbor z poezie, krátkých próz a zápisků této významné rakouské autorky usiluje představit její podstatné tvůrčí stránky – její složitou tvůrčí podstatu vzpírající se jednoduché interpretaci, její skepsi a existenciální zoufalství, její nekompromisní a nesmlouvavou pravdivost. Ilse Aichingerová se narodila roku 1921 ve Vídni jako dítě židovské lékařky a křesťanského učitele. Ilse se spolu s matkou podařilo přežít válku, avšak pronásledování Židů a transport a smrt milované babičky a dalších příbuzných pro ni znamenaly celoživotní trauma. Po válce se ze zažitých hrůz vypsala románem Větší naděje (1948). V té době se vdala za básníka Güntera Eicha, s nímž pak prožila téměř dvacet let na venkově stranou literárního provozu. Průběžně psala a publikovala soubory próz, rozhlasové hry a útlý svazek básní Rada darem (1978). Po smrti manžela a své matky zakotvila nakonec ve Vídni, kde žije dodnes. Nevelký rozsah jejího díla jen dosvědčuje kritickou soudnost, svobodomyslnost a originalitu této nevšední autorky.