Vyprávět sám sebe

Jak číst texty žánru autobiografie, když v nich autoři na jednu stranu referují ke skutečným událostem, současně ale čtenáři prezentují svůj – často idealizovaný – obraz? Máme se zaměřit na historickou věrohodnost, výraz psychologie autora, nebo na vyprávění samotné? Klára Soukupová ve své monografii dokládá, že autobiografie je třeba interpretovat jakožto literární díla, jejichž podoba je z větší či menší míry ovlivňována tradicí žánru, soudobými vyprávěcími postupy i rétorikou. Na třech českých autobiografiích (Heda Margoliová-Kovályová: Na vlastní kůži, Ivan Klíma: Moje šílené století, Václav Černý: Paměti) autorka s odkazem na nejnovější poznatky teorie autobiografie představuje způsob analýzy konkrétních textů, jenž zohledňuje narativní tvar memoárů i jeho performativní povahu.