Životy slavných a starých provensálských básníků, kteří žili v dobách hrabat

Knižní rarita z 16. století, která pro velkou část Evropy znovu objevila okcitánské trubadúry. Vyšla v Lyonu v roce 1575 zároveň francouzsky i v italském překladu a jejím autorem byl mladší bratr lékaře a astrologa Michela Nostradama. Vzdávala hold nejen starým trubadúrům, ale i Jehanovým přátelům z Provence. Nostredame v ní totiž – ať už ze zištnosti či z literární hravosti – smíchal parafráze starších životopisů ("vidas") nejznámějších trubadúrů se smyšlenými biografiemi neexistujících básníků – předků jeho vlivných současníků. Navzdory tomu nebo možná právě díky této mystifikaci byl vliv spisu ohromný. Obzvláště některé životopisy v Nostredamově podání dotvořily trubadúrské mýty, které v moderní době vzrušovaly evropské (novo)romantiky – Rostanda, Carducciho, Vrchlického, později Ezru Pounda a dožily se mramorového zvěčnění ve zkratkovitých učebnicích a encyklopediích 20. století.