Zóon politikon

Dnes již klasické dílo českého pragmatismu, v kterém Čapek přemýšlí o demokracii, o povaze státu a společnosti. Čapkův pragmatismus je ryze humánní. Když uvažuje o demokracii jako státním zřízení, má na mysli vždy svobody a povinnosti jednotlivého člověka. Když píše o politice, jde mu o mezilidské vztahy a každé konání člověka. Je-li užitečné a poctivé, chápe je jako politické oproti neúčelnému politikaření profesionálních politiků a hloupému nadávání na malé a mizerné poměry. V souboru článků nalezneme i notoricky známou odpověď do ankety "Proč nejsem komunistou", jež se z dnešního pohledu na nedávnou socialistickou minulost jeví více jako prorocká předpověd než jako logická úvaha, jak byla ve své době chápána. Na konec knihy Čapek zařadil několik textů o tzv. "čapkovské generaci", v nichž čtenáře seznamuje s kulturním a společenským ovzduším doby, kdy vstoupil s bratrem Josefem do literatury i s léty tvůrčí práce, v kterých se formovala "jeho generace" jako podstatný hlas tehdejší inteligence. Odmyslíme-li několik časových pasáží, v kterých se Čapek bránil proti výpadům ze strany Durycha a katolických spisovatelů, jsou jeho úvahy nadčasové, a v dnešní době (deset let po roce nula, tj. v čase podobném tomu, v kterém Čapek své články psal (30. léta 20. stol.) i navýsost aktuální. Soubor Čapkových politických statí nesměl po únoru 1948 vycházet a znamenal i autorovo nucené odmlčení, jemuž pomohl až zájem o jeho dílo ze Sovětského svazu. Přesto se však tato kniha dočkala z pochopitelných důvodů nového vydání až po listopadu 1989. Nachází se v ní i Čapkova úvaha "Proč nejsem komunistou". Čtenář tak může poznat Čapkovy názory nejen na některé dobové problémy, ale i na nejzávažnější životní otázky.