Zuřivý vzdor

Korzárské spisy a Luteránské listy jsou zuřivým křikem smutné zraněné duše. Jsou výrazem dilemat levicového intelektuála, který stále ještě používá terminologii vzatou z marxistické teorie, i když si stále více uvědomuje, že tato terminologie je tváří v tvář společnosti druhé poloviny 20. století neadekvátní – ale odmítá si uvědomit, že na této terminologii byl vybudován nejděsivější režim dvacátého století, který přinesl nesčetněkrát horší nesvobodu než tu, na kterou si on stěžuje.

Pier Paolo Pasolini (1922-1975) byl v českém prostředí doposud znám hlavně jako vynikající filmový režisér. Nicméně dílo tohoto velmi plodného autora zahrnuje i romány, poezii, scénáře, krátkometrážní a povídkové filmy, divadelní hry, eseje, překlady a též příležitostné malby. S odstupem téměř šestatřiceti let od Pasoliniho násilné smrti se kromě filmové tvorby považuje za nejlepší a nejvýznamnější autorova tvorba básnická a esejistická. Pasoliniho poetika čerpá ze zdánlivě nesourodé kombinace hlubokého ponoru do skutečnosti a pokročilého abstraktního myšlení, hlavním Pasoliniho zájmem je člověk, jeho postavení ve společnosti, jeho hodnoty, vzhled a chování, místo, kde žije, síly, které ho formují, a moc, jež ho deformuje