Přírodopis kanibalismu – O lidojedech, placentách, prášku z mumie a jiných věcech

Pro vědce byl po mnoho století kanibalismus bizarním jevem bez většího biologického významu, pouhou náhodnou sbírkou přírodních podivností. I v naší kultuře představuje kanibalismus odpudivé tabu, které však zároveň magicky přitahuje. Role kanibalismu v přírodě, lidské evoluci a dějinách je však mnohem hlubší a provázanější. Zoolog Bill Schutt čtenáře provede zrádnými vodami plnými mýtů o kanibalismu v biologii, antropologii a historii: od pulců z pohoří Chiricahua, pojídajících své sourozence, přes Sierru Nevadu, která byla svědkem nejznámějšího historického případu kanibalismu v Americe – Donnerovy výpravy –, až po dnešní experty na pojídání placenty (ke které se mimochodem výborně hodí chianti). Schutt dokáže ze zdánlivé sbírky nesouvisejících kuriozit vyabstrahovat až děsivě trefná pravidla, která ke kanibalismu vedou. Proč kudlanky (ne)ukousávají samečkům hlavy? Proč Evropané jedli až do 20. století dobrovolně kousky mrtvých lidských těl? Souvisí vyhynutí neandertálců s kanibalismem? A čeká nás temná budoucnost plná lidojedství? Na to a ještě mnohem více naleznete v knize Přírodopis kanibalismu. O lidojedech, placentách, prášku z mumie a jiných věcech odpověď.